pátek 10. března 2017

Recenze: Einstein & Einstein (Marie Benedictová)

V roce 1896 přišla Mileva Marićová zvaná Mitza do Curychu. Jednadvacetiletá dívka z malého srbského městečka se zapsala ke studiu fyziky na prestižní Polytechnice v době, kdy vzdělávání žen bylo ještě naprostou výjimkou. Dívky se měly učit vést domácnost a nepronikat do hájemství mužů. A tak nebylo divu, že se Mitza na každém kroku setkávala s opovržením, ponižováním a nepřátelstvím. Všichni ale takoví nebyli. Jednoho ze spolužáků zaujala natolik, že se jí začal dokonce i dvořit. Jmenoval se Albert Einstein a nakonec ji přesvědčil, aby se stala jeho ženou.
Tohle ale víme už z oficiálních životopisů. Dočteme se tam, že byla Einsteinovi oddanou ženou a příkladnou matkou tří dětí. Jakou roli sehrála Mitza v Einsteinově průkopnické práci, včetně slavné teorie relativity? Byla to snad dokonce ona, kdo položil matematický základ objevu? Celý vědecký svět už bezmála století vede na toto téma vášnivé debaty. Přímé důkazy neexistují, ale určitou indicií zůstává, že Einstein své první ženě věnoval celou finanční odměnu po převzetí Nobelovy ceny.
ÚDAJE: 
Autorka: Maria Benedictová
Překlad: Filip Klausner
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
Vazba: vázaná s přebalem 

Každý znás ví, kdo byl Albert Einstein. Pokud si nic z fyziky nepamatujete, myslím, že vzoreček teorie relativity vyhrkne každý, aniž by věděl, co třeba jednotlivá písmenka představují, ale to je jiná kapitola. Co ale víte o jeho manželce? V tomto případě se jedná o osobu veřejnosti naprosto neznámou, přitom právě ona Albertovi pomáhala s úkoly na univerzitě, podporovala ho a podle všeho byla ve fyzice dokonce dál než on. 

Na počátku 19. století s Srbsku v podstatě nepřipouštělo, aby mladá dívka tolik prahla po vzdělání, protože její místo bylo v domácnosti. Její matka navíc pochybovala o tom, že by si někdy mohla najít manžela, protože kulhala kvůli nemocné noze. Přiopravovala ji tedy od dětství na to, že bude vždy bydlet s rodiči a pomáhat jim. Mitzin otec ji ale podporoval v touze po informacích. Když jí bylo sedm, dělali společné pokusy, aby ověřili Newtonovy zákony a viděl, jak je talentovaná. Věděl, že v Srbsku ji dostatečné vzdělání nebude umožněno, a tak jí zařídil nástup na univerzitu v Curychu, kde se poprvé uviděla s jistým panem Einsteinem. 
Abych řekla pravdu, romance v této knize je jednoznačně ta nejkrásnější, jakou jsem kdy četla. Jednak proto, že je to podle skutečné události, a také proto, jak opravdová jejich láska byla. Prošli si společným dnem, a celkově jejich společná cesta vůbec nebyla snadná. 

Knihu doporučuji vším, co mám, protože o tak významné ženě by se vědět mělo. Jednalo se o opravdu geniální ženu, která bohužel skončila jen jako stín svého muže. Opravdu si ji přečtěte, je velice užitečná, má rychlý spár a ani chvilku se nepřestanete nudit. Zároveň se nebudete stačit divit, jak je možné, že se na tuto osobu mohlo zapomenout. 

Mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku. Na knihu se můžete podívat zde

čtvrtek 2. března 2017

Připravovaná kniha pohádek od Richarda Skolka

Je jasné, že jako devatenáctiletá se neubráním tomu na pohádky nedívat s trochou hlubšího poznání a hledání metafor. Když jsem u trop a figur, moje maturitní deformace se podepsala, jelikož jsou pohádky psány formou poezie, jedná se pro mě zároveň o úžasný materiál na procvičování aliterací, apostrof, epizeuxisů a mnoho dalšího, ale o tom tato recenze není, to jsem zmínila jen jako zajímavost.
Kniha bude mít i krásné ilustrace
Když jsem byla malá, četla mi maminka pohádky, ovšem podle toho, co si pamatuji, opravdu málokdy formou poezie. V žádném případě jí to nechci vyčítat, ale myslím si, že by se poezie měla do života dětí zařazovat stejnou měrou a se stejnou důležitostí jako próza. Pohádky formou básniček mi přijdou velice hravé, zajímavé a sice možná vyžadují více pozornosti, rozhodně jsou ale kreativnější.

Nejvíce se mi líbila pohádka Zeb a Ebra. Jedná se o dvě mláďata, která se narodila v Africe, pochopitelně, ale něco je zde jinak.

„že chlapec Zeb je jako noc

 a Ebra že je bílá
že on nedostal nic než čerň
a z ní se všechna smyla“


 Právě kvůli tomu, že mláďata nezapadala mezi klasické zebry, musela království opustit. Ovšem na svém putování bez cíle pomohou starému stromu, když svými kopýtky ryjí zem a zabrání tak jeho vyschnutí. Dále pomohou i žirafátkům a pštrosovi. Opravdu se mi líbily následující sloky. Jsou z části, kdy se Zeb a Ebra dostali k chameleonovi, který by jim od jejich barevné rozdílnosti od ostatních zeber mohl pomoci. 

                                                   „já smíchat barvy mohl bych
                                                         a nakreslit vám pruhy
                                                       pak snáze byste zapadli
                                                         mezi své zebří druhy

                                                       vy se však od nich lišíte
                                                         to kouzla nezakryjí
                                                   žirafa, pštros i starý strom
                                                      díky vám šťastně žijí

                                                  vy pomohli jstě vždy a všem
                                                      proč toužíte být jiní?
                                                    putujte raděj po světě
                                                        konejte dobrodiní

                                                   je kolem ještě mnoho těch
                                                     kdo trpí, kdo se souží
                                                    to malé hloupé království 
                                                    si vás dva nezaslouží..."

Samozřejmě, že pohádky by měly nést i jistý výchovný nebo poučný charakter, ovšem moc jsem ocenila námět této pohádky - obzvlášť v dnešní rasistické a xenofobní společnosti. Vždyť „podle srsti nepozná se barva tvojí duše". Opravdu mě čtení pohladilo po duši, texty jsou rozhodně snadno pochopitelné i pro děti, ovšem jak jsem psala už v úvodu, vidím v tom víc a myšlenku velice podporuji. 

Ještě jednou děkuji Richardu Skolkovi, že jsem měla možnost nahlédnout do připravených pohádek. 

čtvrtek 23. února 2017

Neberte si nic osobně

Dnešní článek zapříčinila jedna profesorka od nás ze školy a já jsem moc ráda, že ve mně evokovala potřebu se o tohle "poselství" podělit, jelikož je veledůležité. 

Nebudu konkrétní, ovšem abyste chápali. Můj spolužák neměl vytisknuté materiály ani je neměl na notebooku. Načež se zvýšeným hlasem dozvěděl, že je hloupý, že vždycky byl nejhorší ze třídy a údajně paní profesorka třídní o něm říkala, že je nejhorší i v němčině. Když se kamarád ohradil s tím, že on se ale učí francouzštinu, dostalo se mu odpovědi, že se asi jednalo o angličtinu. Nechci mluvit o dalších záležitostech, věřte, že bez reakce to nezůstalo a rozhodně nezůstane, ale jde o princip. 
Nesmí nás nikdo takhle ponížit. Myslím tím, ano, řvát může, ale nesmí nás nic takového vnitřně zlomit. Buď se dá říct, že si to zkrátka příště nemá zapomenout, ale říct před celou třídou, že je blbý a nejhorší + do toho zatahovat něco, co údajně řekla naše třídní?! (PS. s třídní jsem poté mluvila, potkala jsem se s ní a pár dalšími spolužačkami na chodbě a já cítila potřebu se zeptat, případně dát na vědomí, jak se o ní mluví... samozřejmě nic takového neříkala a není to první případ). 

Když si někdo takhle snaží vykompenzovat vlastní chudobu života, čímž nemyslím absolutně materialistické hledisko. Ale to, že je někdo zkrátka nespokojený a když vidí, že mi mámě před sebou tolik možností, akorát to toho člověka naštve. Cokoliv nám kdokoliv řekne, nemá s námi nic společného, všechno pramení z vlastní nespokojenosti. Každý jedná, jak se cítí, z toho je potřeba vycházet. 

Ráda bych tedy tímto stručným článekem řekla, abyste si nebrali nic osobně, protože každý, kdo se takhle chová na to jendou doplatí. A vy máte tu možnost se (v tomto případě za dva měsíce) s tím člověkem nadobro rozloučit, ale on sám se sebou musí být pořád, což je hodno politování. 

středa 15. února 2017

Krize ve čtení, psaní... Krize všude

Paradoxem je, jak dlouho jsem váhala o sepsání tohoto článku. Píšu to pzrvní, tentokrát zkrátka potřebuji ze sebe dostat několik věcí ven, něco vysvětlit atd. 

Myslím, že každý z nás zná časovou tíseň, jsem v maturitním ročníku, do toho pracuji a volný čas trávím na přípravných kurzech. Nechci se tu ospravedlňovat, že jsem neměla čas na blog, nemá to smysl, navíc víte, že pro mě Knihomolno znamená vlastní svět, ve kterém se cítím skvěle a jak mě to baví. Moje odmlka tentokrát ale nebyla jen z časových důvodů, já měla krizi všude. Když myslím všude, tak všude. 

Přestala jsem si psát své každodenní zápisy, dokonce jsem vynechávala i pravidelné zapisování věcí, za které jsem vdečná nebo které mi za ten den udělaly radost. Nečetla jsem, asi 14 dní jsem nesáhla na jedinou knihu, přestože do léta musím stihnout asi 4758 knih (jen hrubý odhad). Měla jsem ponorku s učením, nic mi nedávalo smysl, vše trvalo extrémně dlouho a naprosto jsem ztratila jakoukoliv chuť. 

Dokonce jsem ani dvakrát denně nemeditovala, opravdu jsem se potácela dny jako tělo bez duše a neměla ani špetku energie. To, že nespím déle jak 3 hodiny sice platí pořád, ale jak vidíte, jisté barikády prolamuji. Ještě dnes se pustím do recenzního výtisku, na který se velice těším, hlavně mám zase neskutečnou chuť číst a za to jsem ráda. 

Nedokážu vysvětlit, co přesně mi od toho pomohlo, možná je to i tím krásným počasím v posledních dnech, nebo poznáním nových lidí a nové dávky elánu? Možná jsem byla spíš jako ekonomika. Zkrátka jsem potřebovala úplné dno, abych se měla od čeho odrazit. Děly se a stále se dějí ještě doprovodné "parády" mého stresu, únavy a především neustálého bičování se k výkonům, které snad an nejsou v lidských silách. Problém vypadávání vlasů, oteklých víček a šílených kruhů pod očima, neschopnost se soustředit, zimnice a tak dále. Určitě to někdo z vás zná. 

Zároveň jsem nedokázala pořádně komunikovat s lidmi, chtěla jsem být sama a nemluvit, neposlouchat nikoho mluvit nic. Jak jsem již několikrát zmínila, skutečně to nebylo příjemné a doufám, že podobný stav jen tak mít nebudu. Mohu ale slíbit, že mám vážně novou motivaci, energii a celkově si připadám vyrovnaná jako dřív. Zkrátka se mi toho na hlavu sesypalo tolik a já se hroutila z blížících se doposud největších životních zkoušek, že jsem to nezvládla. Věřím ale, že teď už to zvládnu a vaše Knihomolka Nell bude v pořádku zpět. Příští čtvrtek bude video Knihomolka odpovídá, máte tedy do té doby možnost mi položit jakýkoliv dotaz, pokud by vás cokoliv zajímalo :) 

úterý 31. ledna 2017

Jak jsem prošla kurzem tvůrčího psaní

O mé spolupráci s Richardem Skolkem jste mohli číst v recenzi na Moudré z nebe. Za spolupráci  jsem byla moc vděčná, jelikož Richard má na svém kontě šest vydaných knih a ve svém oboru se nepochybně vyzná. Proto jsem byla nadšená, když mi nabídl dálkový kurz tvůrčího psaní, který je určen pro kratší, tedy blogové, příspěvky. Vzhledem k tomu, že se psaním chci živit, jsem možnosti okamžitě využila. 

Celkově jsme společně pracovali na dvou článcích. Jeden byl publikován již dříve, jeho finální podobu si můžete přečíst ZDE. Potěšilo mě, když mi Richard napsal, že je článek stylisticky "čistý" a srozumitelný, ovšem stejně tam bylo velké množství nedostatků. Občas jsem se sama překvapila, co jsem to tam psala za bludy. Mým největším problémem jsou překlepy a nešťastné formulace. 

Další příspěvek, jemuž byla věnována pozornost, byl komentář, který ještě na blogu nenajdete. I tady jsem byla pochválena, ale i zde se našly nějaké mouchy. 

V kurzu se ale nejednalo jen o vylepšování článků. Znáte ten pocit, kdy vám nějaká věta nebo například novinový titulek nesedí, ale nedokážete přesně pojmenovat proč? Jedná se o snadno pochopitelnou a aplikovatelnou záležitost, na kterou si ale mnozí novináři, publicisté a my všichni pisálci ne vždy dáváme pozor a naše sdělení potom špatně vyzní. Jakožto (doufejme) budoucí novinářka jsem tuto část shledala velice užitečnou a od té doby si daleko pozorněji všímám nesmyslných titulků. 

Celkově jsem s kurzem byla spokojená a to i díky skvělé komunikaci. Richard odepisoval na emaily prakticky okamžitě a především si cením shovívavosti, kterou mi vyjádřil, protože jsem měla zdravotní problémy a tak jsem zpočátku nemohla pořádně komunikovat. Na jeho výtkách je vidět dlouholetá praxe a já jsem si z kurzu dost poznatků odnesla. Uvědomila jsem si nejasnosti, problematické pasáže a slabiny, které se v článcích objevily. Vím, na co se mám zaměřit a snad to i vy, moji milí čtenáři, také časem na budoucích článcích poznáte.

Navíc je velice pohodlné, že kurz lze podstoupit z pohodlí domova, kdykoliv se vám to bude hodit. Nemusíte navštěvovat žádnou třídu nebo lekci a i forma Richardových připomínek stylem komentářů přímo do vašeho dokumentu s článkem mi přišla skvělá. 

Rozhodně doporučuji se kurzu zúčastnit, oproti jiným není drahý a opravdu vám i něco dá. Pro více informací klikněte ZDE.

pátek 27. ledna 2017

Vlastní knihy 1

Krásné páteční odpoledne,
pokud můj blog pravidelně sledujite, o rubriku Nevlastní knihy jste již určitě postřehli. Jedná se o knihy, které jsem objevila v knihovne a na jistou dobu jim poskytla zázemí. Naopak vlastní knihy budou nové přírustky, které budu mít v osobním vlastnictví, jak logické.
V balíčku byly i tři martinusácké záložky s receptem na zadní straně, možná se někdy inspiruji. :)
Záložky
Všechny knihy mi budou pomáhat při přípravě na přijímací zkoušky, které mě na jaře budou čekat. I přesto z nich mám  opravdu radost a co nevidět se do nich pustím. Věřím, že mě dostatečně uvedou do dějin médií a spousty pojmů, které tento obor doprovázejí.
Podle knih je asi jasné, že se budu snažit dostat na žurnalistiku. Několik z vás se mě na to ptalo, ale nebojte, hodlám brzy natočit Knihomolka odpovídá 2, kde všechny tyto dotazy shrnu. Pokud by vás napadl jakýkoliv dotaz z jakéhokoliv odvětví, neváhejte napsat komentář, otázku na Ask nebo mě kontaktovat na Facebooku.

Doufám, že se máte a krásně a hodně čtete ♥

úterý 24. ledna 2017

Nová facebooková stránka!!!

Krásný den,
dnes přicházím pouze s rychlou aktualitou a tou je nová facebooková stránka Knihomolna. Bude lepší pravidelné přispívání takto na stránce a slibuji, že to bude opravdu často. Teď jsem měla řadu i zdravotních problémů, ale mám spoustu plánů a snad je už koncem týdne začnu realizovat a bude se vám vše líbit.

Za každý like na nové stránce budu moc vděčná, neuvěřitelně si cením vaší podpory!:))

čtvrtek 12. ledna 2017

Knihy za rok 2017

Krásný den všem,
tento článek bude velice často aktualizován, jedná se o celoroční shrnutí knih, které přečtu v roce 2017. Doufám, že jich bude alespoň 100, tak uvidíme.

Dali jste si vy nějaký cíl, kolik knih chcete přečíst?

Leden
1. Rachel Abottová - Zabij mě znovu (recenze ZDE)

2. Jeho Svatost dalajláma - Cesta ke štěstí

3. Erich Fromm - Mít nebo být?

středa 11. ledna 2017

Recenze audioknihy: Zabij mě znovu (Rachel Abottová)

Když Maggie Taylorová přijme v Manchesteru nové zaměstnání, je přesvědčená, že z pohledu její rodiny jde o krok správným směrem. Děti si zvyknou záhy, ovšem manžel Duncan už tak nadšený není. Nic ale nemůže Maggie připravit na šok, který zažije, když jednou večer přijde z práce domů a zjistí, že Duncan zmizel a jejich malé ratolesti nechal samotné. Nemůže se mu dovolat a vůbec netuší, kam mohl manžel odejít a proč. A pak zjistí, že není jediná, kdo po něm pátrá. Když dojde k brutální vraždě ženy, která se Maggie nesmírně podobá, a vyšetřování převezme inspektor kriminálky Tom Douglas, uvědomí si Maggie, jak málo toho ví o Duncanově minulosti. Je tím, koho miluje? A před kým chtěl utéct? Na rozhodování, zda mu důvěřovat, nebo ho zradit, nemá mnoho času. Jedno už totiž Maggie pochopila – brzo zemře další žena a možná to bude ona sama.
Zdroj: fan-tom.cz
ÚDAJE:
Název: Zabij mě znovu (Kill Me Again)
Autorka: Rachel Abottová
Čte: Simona Postlerová
Přeložil: Milan Lžička
Délka: 11h 50 min

Kniha Zabij mě znovu ve mně od začátku budovala napětí. Opravdu dlouho se mi nestalo, abych byla do děje vtažena od první kapitoly. Během první třetiny poslechu jsem měla několik tipů, jak se bude děj vyvíjet, ale postupem poslechu jsem jen valila oči. Dalo by se říct, že jsem poslední tři hodiny audioknihy nedýchala (ano, čekám, kdy mi zavolají z Guinessovky za rekordní výkon). 

Velice důležité je zopakovat, že jsem poslouchala audioknihu. Celé detektivce totiž Simona Postlerová dala úplně jiný rozměr. Simona, pro mnohé možná Lorelai Gilmore, je opravdu skvostná dabérka (samozřejmě i herečka, ovšem to sem teď nepatří), její práce s hlasem, intonace, důraz... to vše povzneslo Zabij mě znovu na ještě děsivější a napínavější úroveň. Když si nějakou knihu čtete, i tak to může působit děsivě, ovšem když posloucháte dokonale artikulovaný přednes s nádechem tajemna, zážitek se změní v něco silnějšího. 

Na knize se mi líbila  především ta nejistota. Dalo by se říct, že postupem času nevíte, kdo je dobrý a kdo špatný, jediné, kde jste si pevní v kramlfecích, je fakt, že se nešetří psychopaty. Hlavní hrdinka Maggie jednala mnohdy pro mě trošku nepochopitelně, ale právě zvláštní myšlenkové pochody nejen této hrdinky byly na knize zajímavé. 

Střídá se více dějových linií, takže napětí je opravdu zesíleno na maximum. Styl je svižný, jasný a mnohdy až chladně drsný. Nestačíte se divit, jak může jen pár slov úplně proměnit vaše očekávání. Každá kapitola končí tak, že pokud si okamžitě neposlechnete další, stejně nad tím budete přemýšlet, až to nakonec uděláte. Vážně se jedná o příběh, ke kterému se ještě budu vracet, protože promyšlenost je dokonalá, navíc si při dalších posleších všimnu více detailů. 

Milovníkům napínavých detektivních a hlavně překvapivých a strhujících příběhů doporučuji vším, co mám. Obzvlášť v podání Simony Postlerové, protože tím na vás atmosféra dýchne daleko palčivěji. Jak jsem říkala ve videu, při poslechu se mi stalo, že se mě spolucestující zeptala, zda jsem v pořádku, protože jsem se pravděpodobně tvářila velice vykuleně.

Ještě jednou děkuji Audiotéce za poskytnutí recenzní audioknihy. Poslech byl pro mě opravdu skvělým zážitkem :) Zabij mě znovu můžete najít ZDE.

pátek 6. ledna 2017

pondělí 2. ledna 2017

Nový rok, starý vzhled - lednové knihomolské aktuality

Krásný den vám všem, 
ráda bych na úvod začala vysvětlením vlastní schizofrenie a nenormálnosti. 

Pokud jste četli můj článek "Knihomolská předsevzetí na rok 2017", psala jsem tam o novém vzhledu a všem možném. Ten článek je smazaný, tak ho nemá cenu hledat. Chtěla jsem totiž novoroční změnu, především proto, že mám spoustu plánů a chtěla bych se blogu věnovat kvalitněji a jiným způsobem. Vytvořila jsem tedy nový ultra minimalistický vzhled, ovšem necítila jsem se, že to jsem skutečně já. Vlastně za rok 2016 jsem v tomto směru vyzkoušela mnoho změn, ale přijde mi, že vzhled, který vidíte teď je přesně takový jako já. Jemný, optimistický a chci, aby se zde čtenáři citíli hezky. 

Můj rok 2016 byl neočekáváaně zásadní. Dostala jsem příležitost si plnit sen v práci, začala praktikovat buddhismus a mám tetování. Bylo toho daleko víc, ale nebudu vás drtit zbytečnými detaily. Chtěla bych se ale pozastavit nad věcmi, které se změní na blogu. 
Tady už nápis přečíst půjde

Každoročně si dáváme ve snaze zlepšit naše životy předsevzetí, ovšem kvůli lenosti a prokrastinaci se s námi možná ta samá předsevzetí táhnou už několik let. Ale bez obav, milí čtenáři, já je opravdu dodržím. Jen to musím mít takhle zpečetěné černé na bílém. 

Hlavní změnou je, že jednou týdně chci psát články "na téma", tedy něco nového, představovala bych si to buď jako úvahu, fejeton, historku... uvidíme, co se stane. Každopádně to bude buď z aktuálního dění nebo z mého života. Kdyby vás něco ode mě zajímalo, neváhejte mě jakkoliv kontaktovat. To souvisí s dalším bodem - chtěla bych být více ve spojení s vámi. Rozhodně k tomu patří častěji, nebo minimálně pravidelně točit videa, což chci. Zároveň bych byla ráda, kdyby vás kdykoliv cokoli zajímalo, na něco se chtěli zeptat, neváhejte a napište mi komentář, na facebooku, email.. je mnoho možností. :)

Blog píši už dva roky a mám teď konečně opět plno nápadů a novou energii. Psaní je pro mě největší relaxace a uvolnění. Bude plno nových rubrik. Samozřejmě mám letos hodně povinností v rámci maturity a příprav na přijímací zkoušky, ale všechno jde, když se chce. 

Nebudu si asi dávat cíl, kolik knih chci přečíst, protože jen do léta jich potřebuji zhltnout asi milion. Doufám ale, že se všichni budeme mít krásně, budeme si užívat každodenní maličkosti a především se nenecháme ničím rozházet a budeme šťastní. 

čtvrtek 22. prosince 2016

Recenze: Moudré z nebe (Richard Skolek)

Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.

ÚDAJE: 
Název: Moudré z nebe
Autor: Richard Skolek
Nakladatelství: Backstage Books
Rok vydání: 2015
Počet stran: 97

Poslední dny a týdny jsem jako zasypaná učebnicemi, odbornou literaturou nebo četbou vyžadující maximální pozornost a hluboké přemýšlení. Ovšem nedávno jsem strávila odpoledne s touto milou jednohubkou, která mě na chvilku přenesla úplně jinam a já se mohla uvolnit. 

"Ptal jsem se totiž mamky, co teda ptoom je, když člověk umře, a vona říkala, že potom je někde jinde, a mně se dost líbí tady, já nikde jinde být nechci, takže jsem rád, že jsem ještě neumřel, a voni to mamce všichni doktoři říkali, prosimvás, narodil se vo dva a půl měsíce dřív, je takovej celej nevyvinutej, to nemá cenu, stejně vám umře, tak ho dejte do ústavu a pořiďte si jinýho, ale mamka asi nechtěla přibírat, tak holt vzala, co přišlo (...) "

Kniha je konstruována jako deník. Deník malého chlapce, jehož pohled na svět každému připomene doby, kdy byl sám zvídavý,bezprostřední a kvůli hlášce "tomu ještě nemůžeš rozumět" neustále odpálkováván. 

U mnoha příběhů jsem se nasmála. Celkově bych knihu hodnotila jako milou oddechovku, která mi opravdu zlepšila náladu. Je skvělé čas od času moci u něčeho "vypnout", nemuset v ničem hledat hlubší smysl a jen si užívat úsměvné historky. 
"Ptal jsem se taťky, přoč ženský nosí vložky, poněvadž je na to v televizi furt nějaká reklama a mně to vrtá hlavou, a von říkal, že to nosí holky, když jdou sportovat, že třeba hrajou tenis, a když se jim chce čůrat, tak se vyčůraj do tý vložky (...), každopádně se tím vyřešila ta záhada, jak vony ty tenistky v televizi vždycky vydrží celej ten hrozně dlouhej zápas bez toho, že by musely jít čůrat (...)"

Vzhledem k vypravěči je kniha psána hovorově, což by možná někomu mohlo vadit. Já osobně jsem si na to musela chvilku zvykat, ale po pár stránkách jsem už neměla problém. Zároveň jsou věty často souvětími složenými z velké spousty vět vedlejších, což ale má dodávat na autentičnosti vyprávění malého chlapce. 

Ještě jednou bych touto cestou chtěla poděkovat Richardu Skolkovi, který mě oslovil, a já měla možnost se takhle krásně odreagovat. Opravdu knihu doporučuji každému, kdo si chce dát od všeho pauzu a jen se opět na chvíli na svět podívat dětskýma očima. 

"Vlastně z toho vychází, že ty starý věci jsou nudný a ty novější jsou dobrý, teda kromě pohádek, protože tam jsou sice ty nejstarší dost zlý, ale ty úplně nový většinou taky nestojí za nic, nejhorší ze všeho jsou ty slovenský princezny, co ani neumí česky, mamka říká, že to takhle nemám říkat, že se to nedělá a kdesi cosi, no ale když vona je to pravda, když je to česká pohádka, tak tam má být česká princezna, to je prostě tak."

středa 7. prosince 2016

Jsem buddhistka?

Dlouho jsem zvažovala, zda bych toto téma měla na blogu rozebírat, ale myslím, že bych se vám tím mohla více přiblížit a ukázat, kdo vlastně jsem.

Vezmu to od začátku. Minulý rok jsem ve škole chodila na seminář religionistiky. Při rozdávání témat jsem okamžitě sáhla po buddhismu, a dokonce jsem na toto téma psala i ročníkovou práci. Už předtím jsem se o něj zajímala, ale neměla jsem dostatečnou motivaci k tomu, abych se učinila další krok. Na konci školního roku pro mě ovšem nastal zlom. Dost ošklivě jsem se rozešla s bývalým přítelem, měla jsem kupu zdravotních problémů, a z toho všeho jsem se následně složila i psychicky. Právě na onom semináři jsem se od jedné vrstevnice dozvěděla, že už nějakou dobu navštěvuje buddhistické centrum a buddhismus i praktikuje. Nasadila mi tehdy brouka do hlavy...

Můj organismus byl opravdu naprosto vyčerpaný. Když jsem byla s mamkou v Tatrách, nezvládala jsem vyčerpáním téměř ani procházku. Tak jsem si řekla, že začnu chodit do centra, abych se změnila a našla to štěstí v sobě, které je buddhistům vlastní. A mohu s čistým svědomím říct, že mi toto rozhodnutí změnilo život. Totálně.

Vše podstatné si můžete najít na internetu, ale přeci jen bych ráda shrnula podstatu, která mě na buddhismu baví, možná i vyvrátím některé mýty.

Na úvod bych ráda řekla, že buddhismus není náboženství, jak se mnoho lidí domnívá. Pokud by někdo trval na tom, že buddhismus je náboženstvím, je nutno ho oddělit od ostatních náboženství – v buddhismu jde o prožitek, ne o víru. Vydala jsem se po stezce, po níž lidé kráčí přes 2 500 let... a to mi přijde jako slušná reklama.

Opravdu tady nechci nikoho urazit nebo mu říkat, co je správné. To vůbec netvrdím. Jen se snažím vyjádřit, co pro mě buddhismus znamená a proč jsem se pro něj rozhodla.

Na přednášky a meditace chodím přes půl roku a opravdu mě to změnilo. Mám daleko větší radost z maličkostí, lépe zvládám stres a především jsem začala samu sebe vnímat jinak. Pořád jsem k sobě hodně kritická, ale mám se ráda. Mám se skutečně ráda, což jsem dlouhou dobu nemohla říct. Opravdu život vnímám jako dar, nestěžuji si na prkotiny, protože už jen to, že mám možnost cokoliv prožít, je vítězství. Jako bych cítila zpět trochu té dětské bezprostřednosti, kdy se radujete z přítomnosti, jelikož minulost změnit nelze a budoucnost není jistá.

Další věcí, kterou pozoruji, je menší averze vůči pár lidem. Ano, je to zlé, ale měla jsem zkrátka v životě několik lidí, se kterými jsem se musela vídat a kteří mi opravdu vadili. Pomalu cítím, že můj vztah k nim se začal měnit a alergii vystřídal soucit.

Nálepka "buddhistka", kterou jsem použila už do titulku, je čistě pro jasnost tématu. Neprezentuji se tak a rozhodně to nedělám kvůli označení, které samo o sobě nic neznamená. Dělá mi ale radost, když se mě lidé ptají, co dělám jinak, nebo proč jsem v pohodě v situacích, ve kterých jsem dříve v pohodě nebývala.

Je to běh na hodně, hodně, hodně dlouhou trať, ale chtěla jsem to tady ve zkratce zmínit, protože bych chtěla být na blogu více osobitá a upřímná a toto je moje neoddělitelná část. Životní styl, moje útočiště.


Pokud byste na mě měli nějaké otázky, moc ráda na cokoliv odpovím (komentáře, fb, email...), v případě zájmu ráda napíši další článek.

čtvrtek 17. listopadu 2016

Jméno růže

Krásný den,
dnes vám ve videu představím knihu od Uberta Eca Jméno růže i jeho provedení na filmovém plátně.
Moc ráda si přečtu váš názor a jak zmiňuji na konci videa, budu vděčná za jakékoliv otázky do Knihomolských odpovědí :)

čtvrtek 22. září 2016

Nevlastní knihy 13

Krásné odpoledne,
po delší době tu mám nevlastní knihy aneb úlovky z knihovny, Tentokrát se jedná o knihy, které potřebuji na tvorbu ročníkové práce (ještě o ní budu mluvit) a celkově kvůli škole. Ne každému tedy můj výběr bude vonět, ale já jsem z nich nadšená a opravdu se těším, až je budu mít všechny přečtené.

Churchil: vizionář, státník, historik (John Lucaks)
John Lukacs se po celý svůj život zabývá složitou a mnohovrstevnou osobností Winstona Churchilla. V knize Churchill na tohoto muže nahlíží jako na vizionářského státníka. Každá kapitola knihy vykresluje Churchilla na vrcholu sil. Kromě barvitého popisu jeho vztahů se Stalinem, Rooseveltem, Eisenhowerem a dalšími světovými vůdci Lukacs uvažuje o Churchillově schopnosti předvídat blížící se druhou světovou válku i válku studenou; zkoumá Churchillovu prestiž coby historika, který se dívá zpět na konflikty, jichž se sám účastnil; a posuzuje často kontroverzní způsob, jakým na Churchilla pohlíželi jeho kritikové i obdivovatelé. Poslední kapitola je silnou a hluboce dojemnou vzpomínkou na ony tří dny, které Lukacs strávil v Londýně, když se v roce 1965 účastnil Churchillova pohřbu. Tato kapitola také předkládá konečné zhodnocení Churchillova místa v dějinách z pohledu různých lidí, kteří přijeli uctit jeho památku. Ve své knize Churchill Lukacs předkládá podstatu této vynikající postavy se suverénním mistrovstvím. 

Momentálně je jedna z mých rozečtených knih Faktor Churchill od expremiéra Borise Johnsona. Musím říct, že mě velice zaujala a když jsem v knihovně viděla další titul o tomto velikánovi, neváhala jsem.

Vladimir Putin: Kam kráčíš Rusko? (Boris Reitschuster)
Nedokáže na ni však jednoznačně odpovědět a Putin pro něj zůstává rozporuplnou postavou. Ruské federaci vládne jako car, v Čečensku nechává probíhat válku a potlačuje každý odpor. Přitom je v ruském národě velice oblíben a západní politici jej oceňují jako spolehlivého partnera a garanta politické stability v obrovské zemi. 

Samozřejmě nelze žádnou knihu brát jako dogma, ale na základě různých pramenů si vytváříme svůj názor a dozvídáme se okolnosti... Situace v Rusku rozhodně není jednoduchá a prezident Putin je velice podstatný charakter v dnešní politické světové scéně.

Kmotr z Kremlu - Boris Berezovskij (Pavel Chlebnikov)
Známý dánský filozof kdysi prohlásil, že žít se musí kupředu, ale rozebírat a hodnotit zpětně. Od oněch let, kdy se události v Rusku hnaly jako splašené a zprávy odtud přicházející zněly často zmateně a rozporuplně, nás dělí jen krátký historický úsek. Pavlu Chlebnikovovi, americkému novináři, který po celé bouřlivé desetiletí Rusko navštěvoval a bedlivě sledoval, však i tato nedlouhá chvíle stačí k uspořádání fakt a vytvoření uceleného obrazu. Vzhledem ke svému ruskému původu a znalosti jazyka se autor dokonale vyzná v prostředí a dokáže vycítit každý jeho záchvěv, na druhé straně však jako autor píšící pro velmi solidní západní publikace nabízí také střízlivý odstup a objektivitu. Čtenář se nejen dozví podrobnosti o závratné podnikatelské kariéře a nečistých praktikách hlavního hrdiny, ale také získá přehled o společenském a zejména hospodářském dění v Rusku po pádu komunismu. Kniha bude cenným poučením pro každého, kdo se chce z věrohodného pramene dozvědět, co se to v tom Rusku vlastně stalo.

Opět ruská tematika, tentokrát z oblasti, která je pro mě neznámá, opravdu moc se na ni těším.

České snění (Pavel Kosatík)
Kniha se věnuje kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých. Kniha je doplněna desítkami unikátních obrázků, které podtrhují mnohdy bizarní, někdy ale i dojemný rozměr snů, které český národ snil v uplynulých sto padesáti letech.
Tuto knihu mi doporučil pan profesor na semináři dějin Československa. Vzhledem k tematice se určitě bude jednat o velice zajímavou knihu. Přeci jen iluze, touhy a představy ovládají společnost i dnes, jak to ale vypadalo v 19. a 20. století?

Dějiny Británie (Kenneth O. Morgan)
Svoji ročníkovou práci ze společenských věd budu směřovat k Velké Británii. Nechci zde přímo uvádět téma, to až někdy příště. Každopádně je důležité, abych si věci dala do souvislostí a udělala si kompilát dějin. 

Dějiny moderní Británie (Ellis Archer Wasson)
Jedinečná kniha nás provede nejzajímavějším úsekem britských dějin - obdobím od zrození britského impéria na počátku 18. století, přes fascinující viktoriánskou epochu, bouřlivé události druhé světové války, ústup z pozic světové mocnosti během války studené, až po postmoderní současnost střetů kultur a civilizací. Autor se nevyhýbá kontroverzním tématům, o kterých samotní Britové mluvili dosud neradi, a mnohé známé osobnosti britských dějin staví do nového světla. Navíc pro každé období popisuje každodenní život člověka a další dobové zajímavosti. A pokud budete číst pozorně, možná si všimnete, že se často pod zdánlivě chladným popisem historických událostí nenápadně skrývá osobitý britský humor.Pokud jste si ve škole zošklivili dějepis memorováním dlouhých seznamů letopočtů, máte jedinečnou příležitost spravit si chuť. Moderní dějiny Británie neberou historii jako suchou posloupnost faktů, nýbrž jako fascinující vír souvislostí, okolností, osudů a lidských ambicí. Navzdory tomu nejde o „populární" text v negativním slova smyslu - autor se netají tím, že na mnohé události existuje řada protichůdných pohledů, své argumenty zakládá na konkrétních faktech a uvádí použité zdroje. Pokud vás tedy zajímá, jak spolu vycházely čtyři národy, které na Britských ostrovech žijí, jak se tradiční britské společenské instituce vyrovnávaly se zásadními historickými změnami, jak se vyvíjela britská politika, kultura a společnost, zkrátka jak Britové prožili poslední tři století, tato kniha vás jistě nezklame.

To samé v jiném tričku. Opět o dějinách Británie - tentokrát pouze těch moderních. 

Zaujala vás některá kniha? :) A co právě čtete? :)

úterý 20. září 2016

Recenze: Střípky ticha (Linda Castillo)

Připravujeme Slabaughovi jsou přímo vzorová rodina amišských farmářů, tvrdě pracují, mají čtyři děti a se širokým příbuzenstvem skvěle vycházejí. Idylka skončí, když jedno z jejich dětí přivolá pomoc. Kate Burkholderová, policejní náčelnice z Painters Millu, objeví v nádrži na hnůj chlapcovy rodiče a strýce, všechny mrtvé.

ÚDAJE:
Název: Střípky ticha (Breaking Silence)
Autorka: Linda Castillo
Překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2016
Počet stran: 312
Vazba: vázaná

V dnešní době je thrilerů plno. Labužníkům by se mohlo zdát, že se z nich originalita vytrácí, protože zkrátka se objeví nějaké mrtvoly a celý příběh je o policejním vyšetřování. Měli byste zpozornit, protože vám právě představím opravdový skvost.

Jak je u této autorky zvykem (prostředí a kultura se opakují i v jejích dalších dvou knihách, které si také plánuji přečíst), jedná se o problematiku, konkrétně zločiny z nenávisti, amišů. Je to  specifická nábožensko-etnická skupina, která si žije ve svém vlastním světě, nepoužívají elektřinu, veškerou potravu si pěstuje sama a odmítá jakoukoliv legislativu (např. zásad je samozřejmě víc). Tudíž ani při nějakém útoku na jejich osobu neuvědomí policii. 

Policejní náčelnice Kate ale tento případ bere daleko osobněji, protože sama jako amiška vyrůstala. Ve 14 letech ale začala experimentovat, navíc se jí přihodilo pár tragédií, které ji nutily z tohoto společenství vystoupit, vliv to na ni ale zanechalo. Jak může tedy vyšetřovat sériové útoky a vraždy právě na amišské rodiny a jedince? 

Jedna z věcí, které jsem na amišství měla nejraději, byla cítit se součástí komunity, ten pocit sounáležitosti, že je člověk součástí něčeho většího. Milovala jsem, jak se mí amišští bratři semkli, kdykoli došlo k nějaké tragédii.

Během příběhu je kromě hlavní dějové linie znát i vývoj Kate. Jak se v ní pere minulost, přítomnost a jak zkrátka ani při práci policejní náčelnice nejdou odložit emoce, což ji však nakonec situaci ještě ztíží...

Tato kniha nejen že vám přiblíží amiše, se kterými se v thrilerech běžně nesetkáte, jedná se navíc o vysoce náruživé čtivo. Já jsem Střípky ticha přečetla za jeden den - den, kdy jsem byla 10 hodin ve škole! Nedala se odložit. Opravdu doporučuji každému, kdo má rád napětí, překvapení a kdo už dlouho hledá knihu, od které se nebude moci odtrhnout a která mu nedá pokoj, dokud nepřečte poslední stránku.

Mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.

pondělí 12. září 2016

Recenze: Babiš - Příběh oligarchy (Tomáš Pergler)

Na úvod recenze bych chtěla říct, že hodnotím knihu, ne osobnost. Nechci psát názorový článek o ministru financí, opravdu ne. Ale myslím, že pokud se zajímáte o aktuální dění a rádi si děláte v hlavě takový kompilát různých pramenů, na základě kterých si sami utváříte názor, tuhle knihu byste neměli vynechat.

ÚDAJE:
Autor: Tomáš Pergler
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2014
Počet stran: 165
Vazba: Vázaná

Osobnost Andreje Babiše je v dnešní době hodně diskutovaná a probíraná. To, co chci na začátek zmínit a to, čeho si zároveň nejvíce cením, je v knize jsou čirá fakta, vše je zdrojované a neutrální, žádná hodnocení. Rozhodně je velice zajímavá podnikatelská a postupem času i politická cesta slovenského oligarchy.

Dozvíte se okolnosti vzniku Agrofertu, kde vlastně působil předtím, kdo všechno s ním po cestě kráčel a jak v podstatě snadno se jeho byznys rozjel. Samozřejmě jsou zde i velice diskutovaná témata jako například jeho údajné zapojení jako agenta v Státní bezpečnosti a další. Ovšem na základě různých výpovědí, soudů a faktů si sami můžete udělat obrázek. 

Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, které jsem netušila - například, že má Andrej Babiš odebranou slezinu. Na druhou stranu je důležité zmínit, že kniha nevytahuje nebo nerozpytvává žádné bulvární příhody, to opravdu ne. Nic není černobílé a pokud se chcete něco dozvědět o velké postavě figurující v současné politické scéně, přečtěte si ji. Jedná se přeci jen o mocného člověka, který kromě zemědělských, chemických a potravinových holdingů vlastní třeba i 2 celostátní deníky, televizní stanice i rozhlasovou stanici. 

V průběhu čtení vám pochopitelně třeba v některých místech vyvstávají na povrch různé otázky, které se ani zodpovědět nedají, ale už jen to, že se nad nimi zamýšlíte je správně. Vycházet z jeho osobního životopisu moc nelze, přeci jen se samozřejmě každý vykresluje tak, jak chce, aby byl viděn. 

Čtení hodnotím z mého pohledu jako velice užitečné. Každého, kdo by chtěl vidět Andreje Babiše od jeho úplných začátků, jak se vlastně stal osobností, která hraje ve zprávách takovou roli. člověka, který vlastní tolik firem, že si to jen těžko představit a chcete si tak ujasnit některé kauzy... do toho!

Já touto cestou ještě jednou děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku. Tuto a mnoho dalších knih můžete nalézt na eshopu Kniha.cz.

neděle 11. září 2016

Recenze: Plavba ňaderským mořem (Jan Míka)

Každý nás měl v mládí jisté představy o budoucnosti. Možná se nějaký náš vloh jevil natolik výjimečný, že by nikdo nepředpokládal, že se může život obrátit úplně jiným směrem a dětský Messi nakonec bude gynekologem, jeden telefonát změní vztah partnerů nebo muži, který uměl létat, protože "spálil všechny mosty".
ÚDAJE:
Autor: Jan Míka
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2016
Počet stran: 274
Vazba: vázaná

Plavbaňaderským mořem pro mě byla obrovským překvapením. Zprvu díky její extravagantní obálce - například při běžném cestování městskou hromadnou dopravou jsem ji neměla v obale, aby ten zážitek měli i ostatní lidé (úspěch to mělo!).

Kniha obsahuje 24 naprosto odlišných příběhů. 24 zcela rozdílných životů. Kapitolky to jsou kratší, ale mnoho z nich na mě má dopad ještě delší dobu po dočtení. Nejsou tam totiž jen ty vtipné nebo úsměvné příhody, jsou tam i hluboké myšlenky a mnohdy i úplně dechberoucí zápletka. Přiznám se, že o jednom příběhu (Dialog podkoního a kněžny) jsem přemýšlela ještě týden po přečtení. Tím, jak je celá kniha neuvěřitelně čtivá zkrátka hltáte jeden příběh za druhým a nestačíte se divit, co se vám to dostalo do ruky.

Na první pohled odpočinková literatura ale nakonec obsahuje i jisté poselství, které z každého osudu sálá. V knize je přítomna chvílemi  vlastně až drtivá pravda a reálnost. Každá stránka jako by vás nabádala k popřemýšlení o svých hodnotách.

Naleznete zde příběhy snad ze všech možných odvětví a témat… O partnerství, práci, vztahu s rodiči, vlastní blbosti, nemoci… Zkrátka se vás kniha dotkne tolika způsoby, že byste to do ní ani neřekli. Obálka v podstatě vystihuje to, jak jsem se cítila. Jako by mě kniha zasáhla v té nejryzejší podstatě (omlouvám se za možná až přílišnou filozofii)… Zkrátka každý se zde najde.


Knihu filmového a televizního scénáristy Jana Míky doporučuji všemi deseti! Jsem si jistá, že já sama se k ní jednou vrátím. Ideální kniha na odreagování, pobavení ale i zamyšlení a mnohdy i dojetí. Mockrát ještě touto cestou děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. 

středa 31. srpna 2016

neděle 14. srpna 2016

Recenze: Dokonalý cizinec (Renée Knight)

 Známé dokumentaristce Catherine Ravenscroftové se zničehonic objeví na nočním stolku záhadný román. Do té doby úspěšná a navenek vyrovnaná žena jako by se rázem propadla do zlého snu! Kniha se sice tváří jako fikce, do nejmenších podrobností však popisuje dávný den, kdy se Catherine stala nositelkou tíživého tajemství – tajemství, o němž věděl už jen jediný člověk na světě. A ten je dnes přeci mrtvý. 

Minulost rázem ožívá, Catherine se hroutí svět jak domeček z karet a jedinou možností, jak z téhle pasti vyklouznout, je dokázat, co se ten den opravdu stalo...


ÚDAJE:
Název: Dokonalý cizinec (Disclaimer)
Autorka: Renée Knight
Překladatelka: Dana Stuchlá
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2016
Počet stran: 256
Vazba: vázaná s přebalem

Kniha Dokonalý cizinec v sobě skrývá mnohem víc, než by se mohlo zdát. Osobně jsem dlouho nezažila takový zážitek z thrilleru a především takovou směs žánrů a pocitů, které ve mně vzbudil. Troufám si říct, že motto této knihy by mohlo být: Napětí na nikoho nečeká". Od samého začátku jsem se do příběhu začetla a tím, že se nejedná o velkou bichli jsem ji spolkla za jeden den, zkrátka se nedala odložit. A aby byl napínavý thriller zároveň dojákem, aby byl příběh tajemný a plný otázek zároveň nemilosrdně upřímný a drsný... 

Autorka s vámi zamává. Od první chvíle si hraje, protože každou stránkou se ve vás jen čím dál tím víc probouzí zvědavost. Celé to podrthla rychlým střídáním postav, kapitoly jsou totiž krátké, ale jsou vypravovány z různých pohledů. 

Vše je promyšleno do posledního detailu a věřte, že každé vodítko, kterého se budete snažit v průběhu chytat vás stejně nakonec zklame. Osobně bych ji úplně nepřirovnávala ke Zmizelé, protože tam mi to přišlo sice taky dost překvapivé, ale tady je to trošku jiný level. Chci říct, že ve Zmizelé je to spíš "buď, anebo", zatímco v Dokonalém cizinci se vám nabízí desítky různých nápadů a odhalení. 

Velice oceňuji námět, protože jsem podobnou knihu ještě nečetla. Aby se vám doma najednou objevila kniha, která v sobě stvrzuje vaše největší tajemství, jež v sobě dvacet let ukrýváte a celou dobu vás drásá vevnitř... Noční můra. Zároveň bych chtěla poukázat na postavy, protože jejich vývoj mě rovněž zaujal. 


Hlavní postava Catherine je od začátku popisována jako ta, co provedla něco strašného. Jako čtenář tenhle pohled přijmeme, ale postupem stránek zjišťujeme, že nic není černobílé a to, čím si celou knihou musela ona, její manžel a další postavy projít, to se nedá snadno popsat, musíte si to přečíst. Ale na druhou stranu se dá pochopit jednání každé postavy, která se tu vyskytuje.. ať už je na kterémkoliv pólu toho zamotaného magnetu, všichni jednali z čirého zoufalství a touhy po tom, aby pravda dostála spravedlnosti. 

Knihu všem fanouškům thrillerů, napínavých příběhů a čtivých originálních knih z celého srdce doporučuji. Já jsem si čtení moc užila a byla bych ráda, kdyby se o ní více vědělo. 

Tímto chci ještě jednou poděkovat eshopu Arara, za poskytnutí recenzního výtisku!